Slovodušemápravděpodobněneomezenýpočetvýznamůainterpretací. Záležínafilosofickémnebonáboženskémpozadí, názory se mohourůznit, od neexistujícíduše k tomu, žemámemnohoduší a nebodokonceizlouduši. Z pohledujógy, slovodušemůžebýtpopsánorůznýmitermíny, a tak se konceptstávárafinovanějším. Dva, kteréjsouvšeobecně v literatuřeuváděné, jsoujīva a ātman. Jīva, tím se míníindividuálníduše a ātmandušekosmická. Individuálnídušemůžebýtpovažována za nositele -vehikulum – pro dušikosmickou. Povozmáfyzickétělo a smysly, kterémohouobjevovat a prozkoumávatsvětvyužitímpocitůaemocí. Také je vázanýMājou – iluzí. Máformy, jména a kvality a je závislénačase a prostoru. Jīvanámumožňujecítit se šťastně a smutně, cítitbolest, býtrozlobení a mítobavy, ātman je neomezený a neohrožený, můžebýtzrealizovanýběheminkarnacevefyzickémtěle. A to je také to, co se lišíodtermínu Brahman, který je absolutní, všudepřítomný a jeden bez druhého. Našekosmickádušemůžebýtpovažována za věčnéjá, jádronašehobytí, kterénebylonikdyzrozeno a nikdynezemře. Častostarobyláliteraturavysvětlujeātmanatak, co my jednodušenazýváme “duší” v angličtině, i v češtině.
Někteřílidétvrdí, žedokážídušivyléčit. Jakmůžebýtduševyléčena? Nenídušeužcelistvá a kompletní? Mámdojem, že se tímmyslí to, že my sipamatujemenašiduši a učíme se k nípřistupovat, ale zároveňjsmesivědomifyzickénádoby a nositele. Myšlenka, ženěcomusíbýtopravenoneboléčeno, se zdábýthluboko v našísoučasnékultuřezakořeněna. Odkudpocházízávislostna tom, žechcemedělatvěcivětšími, lesklejšími a výraznějšími? Zvláštěněco, jakonašeopravdovéJá, které je láska a světlosamo. Sharon Gannon námvesvéesejipřipomínápamatovatsina dobro. To je to, co pravéléčeníduše pro měznamená. Najítzpůsoby a použítjógovépraktiky k tomu, abychomviděli, cítili a zažívali dobro uvnitřivně. Pokudbudemeschopniužítsibožskousladkostvšeminašimismysli v nási v ostatních, takpakužnenínicpotřebaléčit. Co se týkámyšlenkykosmickéhoātmanu, tak to může pro násněkteréfungovat, pokudjsoukarmickásemínkadostatečně proto zralá. Prozkoumávánívrstevnádoby pro dušimůžebýtzrovnatakdůležité, zvlášťběhemživota. Jediněskrzehluboképorozuměnívšechrůznýchvrstevnašehobytí a poznánítoho, jakjsouvšechnaspojena, můžemedosáhnoutstavujīvanmukta, bytost, která je osvobozena za života.
Nemělibychompopíratnašebožskéjáa ani pozemskéjá, pokudchcemeopravdověporozuměttomu, jakJóga, Uniefunguje. Prvnímkrokemnacestě za dobrodružstvímpamatovánísinašíduše je, uvědomitsi ji a přijmoutjejíexistenci. Shri Brahmananda Sarasvati jednodušeřekl, prvnímkrokem k Józe je to, žebychom ji měliopravduchtít! A zárověňbychomměliuctívatletadlonašíduše – našefyzickétělo. Představsi, duše je pilotemtohotoletadla. Praktiky, jakoasány a pranajámajsou pro toto perfektní a neměli by býtpovažovány za méněpokročilé a ménědůležité k dosaženíosvícení. Jakjednouzačnemebýt v kontaktu s našíduší, může se nám to zdátděsivé, nechat ji, aby násvedla. Jakokdyžsedíte v letadle, kdedveře do pilotníkabinyjsoupevněuzavřené a mohoubýtotevřenypouzesprávnýchbezpečnostnímkódemautorizovanýmčlenemposádky. Vevzduchu se můžemeprostějenoddatrozhodnutím, kterádělá pilot. I přesto, žemůžeme “vědět”, kamletíme, taksinemůžemebýt 100% jisti, natožpakmítmožnostzasahovat a kontrolovatsměr, rychlostnebovýšku. Nejlogičtějšímožností se zdávěcipustit a důvěřovat.
Ale co když se ponasnažímenajítmírumilovnoucestu do kabiny, promluvíme s pilotem a společně v hlubokém a přátelskémvztahuzapracujeme a poletímespolunadobrodružnoucestunašehoosudu? Nebude o hodnějednoduššídíkytomutoharmonickémuvztahuvrátit se zpět do svéhosedadla, užítsivýhled z okna a relaxovat? Tato metaforanemásamozřejměnicspolečného s realitouvětšinyletadel, vekterých v dnešníchdnechlétáme(a z dobréhodůvodu), ale někdysipředstavitněconepředstavitelnéhonámmůžepomoctjít za našeběžnémyšlenky. A taksimůžemenakonecužítspojenínašehofyzického a pozemskéhoaspektu (pasažéři) a našíduše (pilot), místotoho, abychompoužívalibuďjedno a nebodruhé.
Autor: Moritz Ulrich
Přeložila: NaděždaBrzobohatá (https://www.yogalokah.cz/l/duben-nech-dusi-byt-tvym-pilotem/)
Originál zde.
