Mauna ticho Mlčeti zlato

by Sandy King |
October, 2019
सत्यम् ज्ञानम् आनन्दम् ब्रह्म Satyam Jnānam Ānandam Brahma

Pravda, Vědění, Blaho, Absolutno.

The Jivamukti Chant Book. Page 4. Verse 8

Recorded by Sandy King

Odhaduje se, že běžný člověk řekne 16.000 slov za den. Wow, To je hodně mluvení.

Kolik z těchto vyřčených slov je mluveno se záměrem, upřímností  a soucítěním? Jak by mohla naše sadhana – denní praxe vypadat, když bychom čas od času nemluvili?

Swāmī Nirmalānanda (první guru Sharon a Davida) strávil 11let beze slova. Místo toho, během své praxe Maunī, tento zvaný Swámí Anarchista, investoval svoji energii ušetřenou nemluvením, do psaní dopisů, šířil své poslání míru a nenásilí k politickým vůdcům po celém světě.

Mauna je posvátná praxe střídmosti v mluvě, záměrně nemluvit, disciplína, skrze kterou se mohou  objevit spirituální prožitky, většinou se poznají podle zklidněné mysli a zvýšené citlivost vůči zvuku. A pak, jako klidná voda jezera, která odráží věci takové, jaké jsou, uklidňující účinek ticha nám pomůže vidět věci jasněji a tím se lépe spojit sami se sebou a s těmi okolo nás.

Když se rozhodneme praktikovat Maunu, můžeme začít jednoduše tím, že přestaneme mluvit. Za nějaký čas se praxe může vyvinout tak, že omezíme čtení knih, psaní a oční kontakty s ostatními, postupně začneme přecházet k minimálním, ale vědomým aktivitám. Během procesu se mohou objevit naše vzorce. Na začátku si třeba všimnete, že začnete hledat něco, co odvrátí naši pozornost jinam – např. touha si kontrolovat telefon, začít číst knihu a nebo i utopit “ticho” v hudbě.

Než na podněty zareagujete, můžete vnímat tato nutkání? Důvodem, proč jsou naše touhy zesíleny během praxe Mauny je, že naše Citta Vṛtti – pohyby mentální aktivity – se najednou projeví. Odhaduje se, že máme desítky tisíc myšlenek během dne, ale pouze, když nejsme rušeni si můžeme uvědomit jejich přítomnost. Když zaujmeme místo svědka – Sākṣī – tak na místo reagování, pozorujeme. Platí to třeba při konverzacích, bez potřeby komentovat. Jednoduše nabídnout druhým prostor mluvit, může být ohromně pokorné.

Alan Watts popisuje opravdové ticho jako “Kdy přestaneme přemýšlet a zažijeme realitu takovou, jaká je. Protože pokud pořád mluvím, tak nemohu slyšet nikoho jiného nic říct!” Nemůžeme poslouchat, pokud jsme plní, prázdnota nabízí prostor pro rezonanci. Když jsme prázdní, můžeme slyšet to, co Māndūkya Upaniṣad popisuje jako zvuk, který následuje po ÓM; který Budhismus nazývá “prázdnota.”

Ticho se většinou popisuje jako absence zvuku, ale fyzik bude asi argumentovat, že opravdové ticho neexistuje. V přírodě, antropologické rušení v důsledku nadměrného znečištění hlukem, dovedlo akustického ekologa Gordon Hempton k prohlášení, že ticho je na okraji vymizení. Přirozeně, v divočině probíhá komunikace jako mezi námi a když přírodu pozorujeme, zjistíme, že má opravdu hodně, co říct. Australský vegan aktivista James Aspey se v roce 2014 rozhodl pro celý rok “bez hlasu”. Přerušil své ticho v národní televizi, kde vysvětlil důvod svého konání – kvůli zvířatům. “Rozhodl jsem se pro rok “bez hlasu”, protože oni jsou bez hlasu, aspoň jsem si to tak myslel. Ale pak jsem si uvědomil, že vůbec nejsou bez hlasu, ale že pláčou bolestí, křičí hrůzou a když to dělají, používají svůj hlas, aby nám ukázali, že trpí. Ale problém tkví v tom, že my neposloucháme.” Možná můžeme znovu interpretovat ticho jako přítomnost, jako příležitost si s druhým posedět, sami se sebou nebo s přírodou a naslouchat tomu, co chtějí říct.

Většina komunikace mezi lidmi není jen skrze slova. Říká se, že ve většině kontextu slova zaujímají pouze malé procento v našich komunikacích, zatím co řeč těla a tón hlasu se počítá mnohem více. Můžeme aplikovat tento koncept i na jiná zvířata, než na lidi a na jiné aspekty přírody? Být ticho neznamená stát se pasivním bystanderem – náhodným divákem, ale je to proces, vědomý proces, kdy pozorujeme realitu a zvolíme si, jak budeme odpovídat světu, který okolo sebe vidíme.

I Swāmī Nirmalānanda, během se praxe Mauny, kterou držel více jak dekádu, nepoužil tuto příležitost k tomu, aby se nevyjadřoval k bezpráví, kterého byl ve světě svědkem.

Kéž najdeme zlatý střed mezi slovy vyřčenými a slovy, které zůstanou nevyřčena, ať skrze tuto praxi můžeme zažít mír, uvnitř i vně. Kéž poznáme pravdu, vědění, blaho a absolutno.

Teaching Tips

  1. Podívejte se na sebe, jako na lektora, kolik opravdu musíte říkat. Kolik dharmy opravdu musíte dát? Můžete zjednodušit své instrukce? Jsou v lekci míste, kde prostě mluvíte, abyste vyplnili místo a pokud ano, můžete být potichu? Všimněte si, jak to ovlivní náladu v lekci.
  2. Pozorujte ty části lekce, kde je ticho, např. salamba sarvangasana, shavasana, atd. Umožněte chilku ticha po zpívání manter. Učte jednu celou lekci bez hudby.
  3. Vyzvěte studenty, ať si sami dají praxi ticha a pozorují na sobě její účinky. Aby si zjistili, jak mohou být citlivý k ostatním a světu okolo nich. Začněte s krátkými periodami, kdy bude prostě ticho. Přejděte postupně k sekcím, kde se nebude číst, psát, až se dostanete do místa, kdy budete tiše sedět nebo v tichu jíst. Atd.
  4. Dejte si delší čas pro meditaci.
  5. Čtěte z knih Swamiho Nirmalanda a Thich Nhat Hanh
  6. Podívejte se na práci akustického ekologisty Gordon Hempton (www.soundtracker.com)